Očkování

Je to tzv. aktivní imunizace, kdy se pacientovi vpraví nejčastěji do svalu část pouzdra, resp. povrchu viru nebo bakterie, tzv. antigen. Tyto antigeny jsou specialně upraveny a navázány na tzv. nosiče, které často zvyšují produkci protilátek vůči danému antigenu. Antigeny jsou dnes již připravovány na buněčných kulturách pomocí genového inženýrství. Pro člověka ale i zvíře je antigen cizí látka, a tak si proti ní vytvoří protilátky. Tím se tato cizí látka zneškodní a není člověku nebezpečná. Antigen s navázanou protilátkou jsou dále zpracovány imunitním systémem. Pokud nastane epidemie,tak očkovaný člověk má protilátky proti viru nebo bakterii, ta se nemůže množit a je zlikvidována imunitním systémem. Na imunitě se podílí tzv. humorální neboli látková imunita, buněčná imunita, dále makrofágy, fibroblasty, leukocyty, interleukiny, interferony, komplenetový systém atd. Existuje ještě tzv pasivní imunizace ,to jsou protilátky/imunoglobuliny/,které jsou aplikovány také nejčastěji do svalu a chráni dotyčného před onemocněním, po krátkou dobu, nežli nastoupí imunita .

Proč se očkovat

Očkováním se chráníme proti infekčním nemocem I po očkování může člověk onemocnět, záleží na množství virů nebo bakterii, se kterými se setkáme, na jejich virulenci, tedy agresivitě, na tom jak je či není daný jedinec vnímavý, na stavu imunity atd. Ovšem průběh infekce, pokud by propukla je velmi lehký, proběhne jako pocit lehkého nachlazení, trvající 2-3 dny. Často je průběh inaparentní, tedy člověk si toho ani nevšimne. Imunita infekci zlikviduje. Pokud je velká část populace chráněna před infekcí očkováním, pak se infekce v populaci nemůže dále šířit. Je to tzv. kolektivní imunita. U dospělých pacientů resp. klientů je vhodné očkování proti černému kašli, záškrtu a tetanu, poliomyelitidě tedy tzv. dětské obrně. U starších pacientů je vhodné se přeočkovat proti tzv. pneumokokům. Černý kašel v populaci stoupá, dostává se do dospělé populace a dospělí jsou zdrojem infekce pro malé děti a kojence, u kterých tato infekce probíhá smrtelně nebo s těžkými následky v dospělosti. Proto je vhodné se v dospělosti přeočkovat např. vakcínou Adacel nebo Boostrix - obsahuje antigeny tetanu, černého kašle a záškrtu a polio i poliomyelitidy. Rovněž stoupají v dospělé populaci tzv. dětská onemocnění - příušnice, plané neštovice, zarděnky. I proti nim se dá v dospělosti přeočkovat. Samozřejmě v dnešní době jsou antibiotika, která jsou velmi dobrá, ale na druhé straně snižují imunitu po určitou dobu. Musejí být nasazena tzv. indikovaně a pokud se užívají déle, pak mohou vzniknout mykotická onemocnění. Jsou i virostatika proti virům, ale mají také nažádoucí účinky, stejně jako antibiotika.

Můj postoj k očkování

Očkováním se chráníme před infekcemi. Já sám jsem byl jako dítě povinně očkován, pak na universitě jsem byl očkován proti žloutence, očkuji se proti klíšťové meningoencephalitidě a chřipce. Pokud bych jel do Asie, Afriky či Jižní Ameriky, pak jsou k dispozici očkování proti meningokovi, tyfu, choleře, žluté zimnici, japonské encephalitidě, vzteklině, chemoprofylaxe proti malarii. Očkováním se zachránily milony lidí před smrtí nebo před těžkým zdravotním postižením, např. dětstké obrně, film Skáču přes kaluže je toho příkladem, dále proti hnisavým zánětům mozku-hemofilus, meningokoky.

Historie očkování

Očkování je prevence před infekčními nemocemi a současně i brání šíření infekce v populaci. Již ve starověké Číně se očkovalo proti pravým neštovicím, tzv variolizace. Edward Jenner, anglický venkovský lékař, začal očkovat kravskými neštovicemi, když si všiml, že dojičky takto nakažené neonemocněly pravými neštovicemi. V 18. století byl průkopníkem očkování Louis Pasteur, kterému se podařilo připravit vakcínu proti vzteklině. Očkování proti vzteklině 1885 zachránilo život chlapci pokousanému vzteklým psem. Devatenácté století přineslo ještě další tři očkovací látky: vakcínu proti tyfu, choleře a moru. Dnes jsou vakcíny připravovány novými bezpečnými technologiemi a vakcíny jsou poměrně bezpečné. Samozřejmě se může vyskytnout nežádoucí vedlejší účinek jako je alergická reakce, infekce v místě vpichu při porušení kontinuity kůže, dále nespecifické příznaky jako je únava, malátnost atd. V ordinaci lékaře by měly být léky na první pomoc pokud by se vyskytly tyto reakce zejména tzv. anafylaktický šok jako reakce na cizí látku. Jsou to na prvém místě Adrenalin, Dithiaden, Ca chloratum nebo gluconicum, Hydrokortison ev Solu Medrol, infuse.